Viděli jste film, který se vám hrozně líbil, pobavil vás a připadal vám kvalitní. Prostě super. Zmíníte se o něm před přáteli. Někdo z nich nadšeně přikývne, další vypíchne pár záporů, a jiný si posteskne, že ho ten snímek úplně znechutil.
Každý má prostě jiné preference, jiné potřeby a jiné cíle. Někomu se líbí víc komedie, jiného komedie nutí a preferuje drama. Někdo se chce u filmu především bavit, jiný mudrovat.
A přesně tak je to i s pohybem.
Nemá smysl uvažovat, zda líp zhubnete při běhání, nebo posilování. Zastánci posilování budou vypichovat hlavně výhody posilování a brát menší ohled na výhody aerobního tréninku, zastánci běhu naopak uvidí klady především v něm.
Internet je nekonečnou studnicí informací (koneckonců i v knihovnách a knihkupectvích toho není málo). Dobré je umět se ale zorientovat, koho mám vlastně před sebou, zda stoupence posilování, běhání, nebo člověka, který propaguje střední cestu.
A také vědět, že zhubnete při obojím. Jaký je v tom všem rozdíl?
Posilování:
Anaerobní pohyb je námahou, při které svalům dochází kyslík a aby získaly energii, začnou horečně spalovat cukry (uhlohydráty). Bezprostředně při posilování se tak tuk prakticky vůbec nespaluje, zato cukr ano. To může vypadat pro účely hubnutí jako zdánlivé mínus. Není to však úplně pravda.
Tuky vám totiž v těle spalují svaly. Posilováním se zvyšuje objem svalů. Propagátoři posilování pak upozorňují na to, že díky nárůstu svalové hmoty tělo spaluje tuky během zbytku dne, když necvičíte. A to je hrozně fajn, pálit tuky, i když právě sedíte na gauči, viďte?
Běh:
Při běhu a obecně jakémkoli aerobním pohybu ve správné tepové frekvenci svaly spalují hlavně tuky, nikoli cukry. Aerobní totiž znamená s nadbytkem kyslíku a bez kyslíků spalovat tuky nejde. Zastánci posilování pak upozorňují na to, že tuky se spalují především během samotného aerobního pohybu, ne však mimo něj. Ani to ovšem není úplně pravda.
Realita:
Znáte běžce, kolem kterého při běhu létají jeho tukové pneumatiky, nebo běžce s ochablými svaly? Já ne. Všimněte si ale, že jsou běžci spíše štíhlejší, kompaktnější a „sušší“. Na druhé straně svalstvo kulturisty je mnohem objemnější. Ani jeden však nemá tukové polštáře. Funkční na hubnutí proto musí být oboje. Jak to?
Při běhu trénujete svaly stejně, jako při posilování. Rozdíl je v objemu svalstva, nikoli v tom, že by běžci žádné svaly neměli. A jak už jsme si řekli, svaly spalují tuky.
K tomu, abyste spalovali, tedy potřebujete svaly získat. Je na vás, zda si vyberete vzhled běžce nebo kulturisty. Ať se rozhodnete pro jedno, či druhé, a nejste trénovaní, potřebujete si nejprve svaly vytvořit.
Když začnete s běháním, během půl hodiny tréninku spálíte 0,1 gramu tuku. Za čtyři týdny během půlhodinového běhu spálíte už 5 gramů tuku. Za tři měsíce s pouhou půlhodinou běhu (ale denně!) se dostanete na 25 gramů, což odpovídá 225 kaloriím ničeho jiného než čistého tuku.
Této narůstající tendenci vděčíme za a. zvětšení svalové hmoty, za b. úpravě enzymatického systému (tak, aby poměr enzymů spalujících tuky byl větší, než poměr těch, které spalují uhlohydráty) a c. většímu objemu kyslíku. A právě to je asi nejzásadnější rozdíl, mezi tréninkem aerobním a anaerobním z dlouhodobého hlediska.
Běh zvyšuje objem kyslíku asi o čtvrtinu na celý den. Kyslík, jak jsme si řekli, přitom bezprostředně napomáhá spalování tuků. Bez kyslíků pálit nejde!
Čímž se dostáváme k následujícímu závěru. V konečném důsledku, při pravidelném a dlouhodobém tréninku platí, že i v klidovém stavu spalují kulturisti i běžci. To, co kulturisti spálí navíc díky většímu objemu svalů, doženou běžci na větším objemu kyslíku.
Platí tedy nakonec hlavně dvě zásadní věci: 1. hubnout a být fit lze JEN díky pravidelnému pohybu, 2. každému co jeho jest – někomu vyhovuje spíše posilovna a kondiční běh ho spíše nudí či otravuje, někdo se do posilovny nedonutí ani praskáním biče. A nakonec taková zlatá střední cesta, ta určitě nic nezkazí.
