pátek 1. června 2012

Pohádka o běhání, co ničí kolena

Už jste se osobně někdy setkali s člověkem, který měl zničené klouby prokazatelně a čistě z běhání? Pokud věříte pohádce v drcení kloubů "miniskoky", z nichž se běh v podstatě skládá, pak nejspíš ano a pokud zatím ne, s největší pravděpodobností se vám to stane.

Má-li člověk strach a sklon vidět vlka i v lesoparku, pak ho tam prostě dřív nebo později uvidí.

Holá pravda prostá pohádek a přejemnělých obav je ale jednoznačná. Běhání má posilující účinek.

Životnost lidského těla není neomezená, i našemu stroji se hardware opotřebovává a nezabráníme tomu, ať už ho budeme chránit jakkoli. Cílem zdravého a zdravě smýšlejícího člověka je opotřebování co nejvíce zpomalit a oddálit. Jedním z nejlepších, ne-li vůbec nejlepším způsobem, jak zpevnit kolena, je pak právě běh.

Ničení kloubů, rozvoj osteoartrózy v koleni, běháním prokázáno nebylo, naopak běh má prokazatelný účinek na zpevnění kloubů, tedy všeho, co je drží.

Tělo má úžasnou vlastnost se adaptovat na zátěž. Budeme-li pravidelně a správnou technikou, zatěžovat kolenní klouby, tělo se nám odvděčí zpevněním všech tkání, které ho drží a odtlumují.

Běh je pro člověka tak přirozený jako dýchání a bát se ho je stejné, jako bát se pořádně používat plíce.

Odložte proto strach a až překonáte začátky a dětské běžecké "bolístky" z nezvyku, zjistíte, že ten vlk, kterého jste se tak báli, je vlastně hodné a učenlivé štěně.

středa 18. dubna 2012

U konce s dechem. Aneb jak se dýchá, když se běží



Dechová krize zažehnána. Abyste rozuměli, přestože běhám už nějaký pátek, a to docela hladce, teprve nedávno se dostavila amatérská píchačka.

Kdo ji nezná, je šťastný člověk. Tipuju ale, že takových moc nebude. Minimálně v začátcích to asi potkalo téměř každého běžce (a nejspíš nejen běžce).

Když se píchačka dostavila poprvé, brala jsem to jako mimořádný úkaz a mávla nad tím rukou, nezastavila a nějak to prostě rozchodila, resp. rozběhala.

Následujícího dne se ale zlomyslné píchání v boku objevilo znovu a zajímavé bylo, že zhruba na stejném místě, asi po dvou kilometrech.

Když se to stalo potřetí, tak už jsem se vážně naštvala a šla zjišťovat, proč že mě to neustále píchá a jak se toho zbavit. Mezi známými běžci jsem se – celkem snadno a velmi rychle – dopátrala po tom, že píchačka se dostavuje za a. když člověk vyběhne přejeden (to mě naštěstí nikdy ani nenapadlo), za b. když se to hned na začátku tréninku napálí příliš velkou rychlostí, za c. špatný dech, což je nečastější příčina u začátečníků.

Následující výběh jsem si dávala na dech ukrutný pozor. Hlídala jsem si, abych se nadechovala pravidelně, pořádně a pomáhala si bránicí. Píchání se ozvalo opět na stejném místě, ovšem jen velmi slabě, a jakmile jsem začala dýchat ještě usilovněji, povolilo to.

Opakovalo se to ještě několikrát, pokaždé se mi to ale podařilo rozdýchat dřív, než se to rozjelo. Mezitím jsem zjistila, že když má člověk dostatek kyslíku, tělo je lehčí a únava mnohem menší.

O něco později jsem absolvovala výběh se zkušenějším (a o dost rychlejším) kolegou. Na desetikilometrové trati mě uhnal už v necelý polovině. Zarputile jsem se bránila zastavení, vykřikovala, že k cíli doběhnu, i kdybych pak měla vypustit duši, kamarád mě ale doslova "upíchal k smrti", takže se po pár následujících metrech nedalo nic dělat, musela jsem zastavit a pár kroků ujít, než se bolest zmírnila.

To celé mě vyhecovalo zintenzivnit trénink a běhat denně, nikoli obden. Po týdnu boje naštěstí jen s mírnou verzí píchačky a dvoudenním nuceným volnem jsem vyběhla znovu a hádejte co? Píchačka zmizela. Prostě je fuč.

Nezměnilo se prakticky nic, jen se mi lehce zvedla průměrná rychlost mírného tréninku. Asi je to prostě vývojem. Takže vážení běžci, trénujte píchačka nepíchačka, ono se to časem podá :)

středa 8. února 2012

Kvalitní fitness bez fitka? Cvičte a hrajte si!

Nemáte rádi fitka? Nezoufejte,  fitness je nyní dostupný i pro zarputilé odpůrce hromadného cvičení. Kvalitní program pod dohledem trenéra si můžete užít v teple vašeho domova. Jen ten trenér bude trošku jiný...

Řeč je o "hře" Your Shape: Fitness Evolved pro herní konzoli Xbox 360 s pohybovým ovladačem Kinekt. Jde nejspíš o nejpovedenější "cvičební hru" na trhu. 

Kinekt ze všech dostupných pohybových ovladačů konzolí nejlépe vyhovuje sportovním aktivitám. Jeho senzor snímá polohu celého těla, takže je kontrola nad pohybem uživatele komplexnější. 

A jak přesně to funguje?


Your Shape nabízí několik různých aktivit, mezi nimi je i personalizovaný tréninkový plán šitý každému na míru. Aby vám ho hra naprogramovala, musíte zadat základní parametry jako je věk, či váha.

Program vás od začátku postupně seznamuje s různými cviky, ze kterých pak tvoří sestavy. Zohledňuje míru pokročilosti, kterou si jednak sami přednastavíte, a navíc vám ji propočítává a zvyšuje hra podle toho, jak přesné jsou vaše pohyby. 

Senzor hlídá hned několik věcí, rychlost pohybu - pokud zpomalíte,  hra vás na to upozorní, přesnost pohybů - k tomu jsou určeny orientační body v pravém horním rohu (na kolečku s odpočítávadlem) a pokud cvik neprovádíte přesně, hra vás opět upozorní a poradí, co máte udělat (ruce výš, kolena výš, nohy víc od sebe, atd). Na tom, jak přesně cviky provádíte, záleží jejich vyhodnocení. Čím přesněji je děláte, tím vyšší procento vám hra vypočítá, čímž se dostáváte na pokročilejší úroveň a "otevíráte" tím nové cviky. 

Hra rovněž propočítává orientační počet kalorií, které během cvičení spálíte. 

Kromě personalizovaného tréninkového programu hra nabízí i další možnosti, takzvané Gym Games s boxováním, obručí, apod. Your Shape myslí i na relaxaci a pro uživatele má i tchaj-či.

Zde pár videí pro ukázku: 1 a 2.

Když jsem si You Shape zkusila poprvé, nechala jsem se zmást pocitem, že si hraju. Další den mi ale tělo předvedlo, že tahle hra je serióznější, než se tváří. Poprvé v životě mě bolel po cvičení zadek :) Používám ji jako doplněk k dalším pohybovým aktivitám a nemůžu si ji vynachválit.